Když rodinu potká ona nešťastná událost, že z jejího kruhu odejde některý z jeho členů, může se nám občas stát, že na nás čeká i nějaké překvapení i v případě, že jsme si až do té doby mysleli, že o daném člověku víme všechno. A o překvapení není tím spíše nouze, pokud se jedná o nějaké vzdálené příbuzné. Ti nám mohou ledacos zajímavého odkázat, i přesto, že o předmětech, které se v jejich domácnosti vyskytují, neměl do té doby nikdo z členů rodiny žádné potuchy.
Ať už se jedná o obsahy zapomenutých truhel a přeplněných půd anebo klidně i o starý ošoupaný koberec pod křeslem v obývacím pokoji. Někdy na takové nečekaně ukryté umělecké artefakty narazí příbuzní při vyklízení pozůstalosti a jindy je na ně náhodou upozorní nějaký odborník z řad jejich známých, který se k takové akci přichomýtne. A výjimkou nejsou ani objevy odnesené na smetiště, na které tam narazil náhodný kolemjdoucí.
Ať už je to ale jakkoli, tak když například objevíme takový historicky cenný koberec, přestože již notně vydřený, neměli bychom nad ním lámat hůl, ale měli bychom se jej pokusit zachránit, jak jen to jde. A to nejen proto, že jej následně můžeme dobře zpeněžit, pokud jej zrovna nebudeme chtít střežit jako rodinné dědictví, ale také i proto, že se jedná o historicky významné umělecké památky, které by se měly uchovávat už z principu kvůli zachování paměti národa jako celku.
Na místě je proto oslovení nějakého znalého odborníka a následné zajištění restaurátorských prací. Odborné restaurování koberců je jistě vhodnější než jejich drhnutí pracím práškem doma na koleně, což takovým historickým textiliím může způsobit nevratná poškození. Je to asi stejné jako v případě, kdy bychom narazili na poškozený obraz – také bychom jej sami nedomalovávali. A pokud této věci nechceme věnovat svůj čas ani finance, pak je lepší je darovat nějaké státní uměleckohistorické instituci.