Myslím si, že když někde zahlédnete myš, krysu, potkana nebo podobného tvora, zřejmě nezajásáte. Spíše se takovému tvorovi snažíte vyhnout, pokud se tento nesnaží vyhnout vám. A dobře děláte, pokud si počínáte právě takto. Zmínění hlodavci totiž sice sami o sobě žádné extra nebezpečí pro člověka nepředstavují, ale přece jenom jsou problémem. Mohou totiž také často přenášet i hodně závažné nemoci a mohou zřetelně likvidovat náš majetek. A s tím nejsou žerty. O majetek přicházet nechceme a o zdraví už teprve ne.
A tak akceptujeme život těchto tvorů někde v přírodě, daleko od nás. I když ho akceptujeme vlastně hlavně z pohnutek, které by se oněm hlodavcům nelíbily. Nemáme nic proti tomu, že jsou v přírodě myši a podobní tvorové potravou dravých ptáků a jiných masožravců či hadů. Ale jakmile se začnou stěhovat do blízkosti našich domovů nebo přímo do nich, změníme názor. A snažíme se je ze všech sil vyhubit.
Jenže jakkoliv by to tak na první pohled nevypadalo, jedná se vlastně o dost marný boj. Samice takových hlodavců mají spousty mláďat, a zahubíme-li tedy některé z nich, záhy se tu objeví další. A tak to pokračuje vlastně neustále.
Jediným způsobem, jak se nepříjemných hlodavců zbavit, je tedy deratizace, a to ta odborná. My lidé musíme usilovat o co nejefektivnější likvidaci problémů s hlodavci, tedy hlodavců, a abychom se jim pokud možno ubránili, je třeba současně zabraňovat příchodu dalších. Takže specializovaná deratizace Kladno nebo jiné město nejen zbavuje zde žijících nevítaných tvorů, ale také hledá cesty, kudy k nám pronikají, a zbavuje nás jich.
Ale přesto to nebývá dokonalé. Protože takoví hlodavci nalézají spoustu potravy mezi zbytky v našich popelnicích, a odtud to k nám mají už jenom kousek. A z kanálů je snad nikdy nevystrnadíme. A tak deratizujeme pořád dokola. Aby jich aspoň nebylo víc, než kolik jich tu nevyhnutelně být musí.